Slovo „udržitelnost“ je v poslední době dost trendy. Co si pod ním vlastně představujeme my?
Stručně řečeno to, že přemýšlíme nad širšími souvislostmi našich rozhodnutí.
Kdo vyrobil věc, kterou si kupujeme?
Dostal za svou práci férově zaplaceno?
Kde, z čeho a jak byla ta věc vyrobena?
Nemusela zbytečně několikrát obkroužit zeměkouli, abychom si ji mohli pořídit?
Neexistuje její ekologičtější alternativa?
Potřebujeme ji vůbec?
Na první pohled to může vypadat složitě, abychom se takto zamýšleli nad každou „maličkostí“ – když si dáme jednu kávičku v plastovém kelímku, přeci tím žádnou velrybu neohrozíme.
Co když ale každá taková drobnost z nás ve výsledku udělá „svobodnější“ lidi? Pomůže nám uvědomit si pravou hodnotu věcí a nenechá nás zotročit honbou za nimi?
Pohled na „pyramidu udržitelné spotřeby“ nám přináší lehkost na duši a pocit, že většinu toho, co si myslíme, že potřebujeme, už vlastně máme. :)
